Hostinec a nevěstinec

Trochu ho zklamalo, že zjevně nemá zájem ani o jednoho jeho syna, ale vzhledem k jejímu postavení se to dalo čekat, přesto by tam ale mohl bát prostor pro jeho nejstaršího syna, pokud by ho přinutil, aby se taky někdy přišel podívat do města mimo záležitosti posádky, to je ale na někdy jindy, teď jsou na programu důležitější věci, než plány jak oženit syny co o to neprojevují zájem.
Čím déle Jeane poslouchá, tím lepší z toho má pocit, když přišel, čekal, že se bude handrkovat o každou minci a bude nakonec rád, když se dostane na deset procent, nad které nechtěl jít, místo toho mu však tato žena nabídla, že jí bude platit pouhých pět procent a k tomu budou spolupracovat, to byla štědřejší nabídka, než v jakou si vůbec troufal doufat a možná by ho ani ve snu nenapadla.
"Milerád budu pokračovat ve svém podnikání jako doposud, s partnerem navíc." Usmál se na ní a napůl jí zkouší, jestli jí to dojde, nenechá jí ale příliš mnoho času na přemýšlení, nebo odpovídání a pokračuje. "Pět procent výdělku za nové kupce a spolupráci považuji za dobrou nabídku, co se ale týká nahlížení do účetnictví, bohužel mohu souhlasit jen s účetnictvím z prodeje lupu, zbytek je záležitostí Sebastiana, nikoli moje a doufám, že to pochopíš. Hodila by se mi pomoc při hledání lodí a členstvím v radě taky nepohrdnu, i když se o politiku příliš nezajímám, myslím, že po tom všem, co se v poslední době povídá je to v zájmu mojí rodiny, nechám si ale svoji svobodu, možná nebudu odporovat veřejně, pokud k tomu nebudu mít dobrý důvod a nepovede se mi tě přesvětčit jinak, ale nevystavím blaho svojí rodiny, posádky, nebo nassau nebezpečí, jenom abych tě podpořil, doufám že pochopíš i to." Zase se odmlčel a na chvíli pochmurněl, než se mu vrátil úsměv, svět patří mladým a on se musí přizpůsobit, pokud v něm chce přežít, v což zatím doufá. Pokud je nassau v jejích rukou, buď máme velký problém, nebo štěstí, zatím nevím, co z toho.
Povzdechl si a napadla ho věc kterou by mohl zkusit. "Pověz, je tu někdo, na kom ti záleží víc, než na všem ostatním?" Je mu jasné, že tím si koleduje o problémy, pokud to nepochopí správně, nebo není tip osoby, se kterou by se chtěl přátelit. Vlastně není žádná dobrá, ani špatná odpověď jde spíš o věci, které se neřeknou a o to, jak dlouho nad tím bude muset přemýšlet. Otázku řekl tak, jako by byl jen zvědavý a i přez to, že formou věty se jedná o příkaz to tak nevyznělo, i tak je ale jasné, že odpověď očekává.

Pozorně poslouchá a zároveň se pokouší číst v jeho tváři, s každým novým partnerstvím je to podobné, ani jedna strana si nemůže být zcela jistá na čem je. Přesto má raději, když za ní chodí s prosíkem, nebo když jsou ke spolupráci donuceni. Člověk má pak tak nějak větší jistotu, že budou poslouchat. ,,S vyhledáváním lodí nemohu pomoci víc, než kdokoli jiný. V naprosté většině se mi nikdo nesvěřuje, pokud najde námořní deníky s plánovanými trasami... čas od času se ale pořádají lovy na větší lodě a při těch se vždy hodí spolupráce více posádek. Takové informace poskytnout mohu." Zareaguje nejprve na první část jeho odpovědi. Začíná mít pocit, že toho po ní chce trochu moc. Kdyby neměl tak zvučné jméno, mohl by být rád, že už ho neposílá z ostrova. ,,Není jen na mě, zda tě do rady přijmou. Vlastně to oficiálně na mě není vůbec, ale..." nechá záměrně větu nedokončenou. Kdyby se jí opravdu moc chtělo, pravděpodobně by tam dokázala protlačit prakticky kohokoli. Jen jí to doposud nestálo za tu námahu, hlavně proto, že tam už jednoho svého "koně", i když velmi nezkrotného, má. A co se účetních knih týče, s polovičatým souhlasem si hlavu neláme. Stejně už je nějakou chvíli rozhodnutá drahého pana Sebastiana osobně poctít svou návštěvou.
Nad jeho obavami, které vysloví až na samý závěr jen mávne rukou. Nesnaží se je zlehčovat, jen jí přijde skoro až hloupě čestné, že jí takové věci říká. ,,Tomu rozumím. Všechna partnerství dříve, či později končí a obě strany by si měly být už předem vědomy, že ze spojence se kdykoli může stát nepřítel." Snad by bylo možné považovat její slova za nenápadné vyhrožování... s lehkostí s jakou je vyslovila však pravděpodobně působí spíše jako přátelské varování. ,,A ani po tobě nechci smlouvu podepsanou vlastní krví, nejsem já přímo anděl?" Už zcela odlehčí situaci. Tedy ne snad, že ona sama by ji v jakýkoli moment jejich rozhovoru nebrala vážně, ale nechat druhého aby se cítil dobře, aby polevil v případné ostražitosti, odhalil slabiny... to nikdy není na škodu.
Vzápětí je to ale ona, kdo je vyveden z míry naprosto drzou a nepřípustnou otázkou. To, že se jí jeho slova dotkla se ukáže nejen ve výrazu Jeaniny tváře, ale i díky tomu, že téměř okamžitě vstane z pohodlného křesílka a přejde k sekretáři u stěny. ,,Co kdybychom svou dohodu stvrdili přípitkem? Obávám se ale, že pokud se ti nechce sejít shody a říci si u baru o lahev, mám tu jen to samé, co jsme pili před tím." Snaží se oddálit svou odpověď, ale uvědomuje si, že nakonec se jí nevyhne. Už dlouho se nikomu nepodařilo dostat ji do takovéto situace, za to musela Renému připsat pomyslný kredit. Stále ještě otočená zády k němu tedy začne obratně volit slova. ,,Je tu někdo, na kom mi záleží více, než na všech ostatních. Ale není nikdo, na kom by mi záleželo více, než na Nassau." Žádná jména, nic, co by ani trochu dovolilo kapitánovi dostat se do ještě větší výhody, protože člověk není zranitelnější než tehdy, kdy dělá věci jen proto, aby ochránil své milované. Teprve když domluví a podaří se jí znovu nasadit svůj neutrální úsměv, vrátí se ke křeslu na kterém seděla, s dvěma sklenkami a lahví vína v rukou.
,,Na začátku dnešního večera jsem rozhodně nečekala, že na jeho konci budu mít ve svém pokoji muže, co se mě bude ptát na tak osobní záležitosti... Skoro mám pocit, že bych se teď na něco podobného měla zeptat já tebe."

Její reakce ho zcela neuspokojila, ale je poznat, že i přez svojí vychytralost je pořád lidská, narozdíl od mnoha pirátských kapitánů, kteří by rovnou vypálili, že nassau, aby se mu zalíbili, nebo dlouho přemýšleli a přišli s nějakým dojemným příběhem, či někým blízkým, na ní bylo alespoň vidět, že přemýšlí nad tím, jak si udržet soukromí, ne nad tím, koho vlastně miluje. René má v kombinacy s klepy a jejím vyjádřením o starším muži dokonce i podezření. Vsadil bych se, že se jí líbí flint. Je mu jí dokonce i trochu líto, opravdu ji neměl v úmyslu tak vykolejit. "Myslím, že jsme dohodnuti, pokud by to bylo potřeba, můžete se mnou počítat i při obraně města, k tomu ale budu chtít předem setkání těch, kterých se to týká, chci vědět, s kým po boku půjdu do boje. Samozřejmě nebudu vysedávat, když už budou nepřátelé za branami, to se na mě zase spolehni. Co se týká rady, nikam nespěchám a přežiju i když se do ní nedostanu." Vzal si sklenici vína. "Děkuji. Co se týká osobních otázek, klidně se ptej, nemám moc co skrývat před partnery a tak trochu to teď dlužím."
Drží sklenku a kouká se na její obsah, přijde mu nějak jiný, než to předchozí víno, i když to může být jen tím, že je to jiný ročník. "To víno zatím nepij, něco se mi na něm nezdá." Přičichl, aby zjistli, jestli někdo není až tak hloupý, aby tam dal jed, co jde poznat, sám přitom neví, co by měl hledat, jediný rozdíl, který však poznal byl, že víno bylo o něco slabší. "Buď tě někdo zkusil otrávit, nebo to víno jenom naředil, já to zkoušet nehodlám." Sklenku odložil a omluvně pokrčil rameny. "Víš o někom?" Nijak to nerozvádí, jestli o někom, kdo by jí chtěl otrávit, kdo by ředil její víno, nebo o někom, kdo by to chtěl zkoušet.
Sám se tváří dost znechuceně, ať už jde o jed, nebo vodu, rozhodně je to barbarství, možná to měl čekat, když většina obyvatel ostrova barbary skutečně je. Sklenku nechavá ležet na stolku a sleduje Jeane jak zereaguje, ať je to jakkoli, někdo s ní vymetl a vždycky se hodí vědět, jak někdo s kým máš spolupracovat v takové situaci reaguje.

Znovu se pohodlně posadila, zatím nemá v úmyslu tenhle zajímavý večer ukončit a navíc si musí, byť jen částečně, přiznat, že je docela milé si s někým promluvit. I kdyby ne zcela otevřeně. ,,Upřímně doufám, že v nejbližší době nebude potřeba město bránit, ale rozhodně bys patřil mezi první, které bych zvala na válečnou radu." Přikývne o maličko rozverněji, než by bylo nutné. Sama nemá s bojem téměř žádnou zkušenost, stejně jako se strategií a tak je v podobných situacích zvána spíše ze slušnosti, nebo jako diplomat, co má spor vyřešit mírovou cestou. Asi i proto, i když už viděla svůj podíl zraněných a umírajících a i když čas od času sleduje obzor s nejistou obavou, jestli se vyplouvající lodě vrátí, pořád vnímá myšlenku na to, že by jednou sklouzla s celým ostrovem do skutečné války o přežití jako špatný vtip. To by si přece Anglie nikdy nedovolila. A Španělsko už vůbec ne. Ti mají dost problémů mezi sebou, na tož aby se zajímali o jednu malou kolonii.
,,Na co bych se mohla zeptat... dobrá. Co to tvé manželství? Jak to, že jsem neslyšela o žádných skandálech ani hádkách? Připadá mi neskutečné, že by takový vztah opravdu existoval." Teď pro změnu zachází až příliš daleko ona, když se ptá na věci možná i osobnější, než na které byla mířena jeho otázka. Bez toho aby se o to cíleně snažila plynule přešla z obchodního rozhovoru do téměř přátelské roviny, jako kdyby nebylo daleko k tomu, aby se nechala pozvat na oběd. A v tuhle chvíli za tím ani není žádný postranní úmysl, maličká romantická dušička uvnitř jejího hrudníku opravdu touží zjistit, jestli láska, tak jak si ji představuje, existuje. Na druhou stranu by ale to pozvání na oběd odmítla. Rozhovor ve večerním pološeru je ještě odpustitelný "hřích" proti její pověsti, vysedávání u něčího rodinného stolu už by nesla její pýcha hůře.
Už - už zvedá sklenku ke rtům v gestu přípitku, když ji René zastaví. ,,No, mezi jedem a vodou je celkem značný rozdíl, ale dobrá." Předešlá otevřenost je novou zprávou znovu zahalena pod hladinou formálnosti. ,,Stačí vyjít na ulici a narazíš na někoho, komu se nelíbí že tu jsem, na někoho kdo si myslí, že spím s jeho kapitánem abych ho ovlivňovala, nebo na někoho, komu by to prostě přišlo jako dobrý vtip." Není natolik rozčilená, aby zvedla hlas, přesto je její výčet pomyslných nepřátel ledově ostrý a chladný. ,,Jména nemám. Zatím snad nikdo moc významný, krom Johna a pár jeho kumpánů. Ten by mě ale spíše osobně podřízl, tohle není jeho styl." Lehký úšklebek na krátký moment zkřiví půvabné rty, když se zmíní o svém bývalém milenci. Jejich rozchod byl ostatně veřejným divadlem pro značný počet přihlížejících. Jen co se trochu vzpamatuje z prvotnímu rozčarování, vstane, vezme sklenky a přejde na balkon, ze kterého bez okolků vylije jejich obsah. Nezdá se, že by se trápila tím, jestli skončí někomu na hlavě. ,,Omlouvám se za zkažený závěr večera, kapitáne."

Není si jistý, jestli je rozumné ignorovat někoho, kdo si hrál s jejím vínem, ale je to její rozhodnutí, s trochou štěstí to byla voda a ne jed, nehledě na to, že by někdo, kdo se tolik snaží, aby sem jed dostal nejspíš uchýlil k rozpustné formě, což on sám neví. "Nemáš se za co omlouvat, byl to příjemný večer."
Vstal, ale před odchodem se jí rozhodl dát ještě menší radu do života, staří jsou tu ostatně od toho, aby učili mladé, klidně mohla položit i mnohem horší poznámku, možná kvůli štěstí, možná úmyslně položila tu, která je pro ni asi nejlepší."Aféry nejsou, proto jsi neslyšela ani o žádných skandálech, se ženou se nepodvádíme. Není však pravda, že se nehádáme, naopak se hádáme celkem často a právě proto si jsme stále věrní a blízcí, protože  se vyříkáme, co se nám nelíbí na věcechj co dělá ten druhý, to si zapamatuj, protože bez toho nemůže být dlouhodobě funkční vstah, bez toho a vzájemné důvěry dost silné, aby první hádka nevedla k první aféře. Dobrou noc a zkus nad tím popřemýšlet, myslím, že se ti to bude hodit nejen v rodiném životě." Byl skvělý pocit dávat takovou radu někomu, kdo ji využije a byl celkem zvědavý, nakolik jí zabere, to že se osvědčila jemu i mnoha jeho přátelům ještě neznamená, že funguje vždy a zkouška v prostředím jakým je nassau na lidech, kteří se v něm narodily bude díky jejich nátuře tvrdým testem pro většinu vstahů.
Po svém proslovu si začal připadat hrozně staře, ale myslel to naprosto upřímě, neměl důvod to tak nemyslet, ona mu přece jenom také odpovídala upřímně, i když se mnoha věcem vyhýbala a není si jistý, jestli by tomu tvrzení ohledně nassau dostála, on sám nassau rozhodně neměl na prvním místě, tam pro něj byla rodina a nebylo ani na druhém, to obsazovali jeho přátelé.
Ať tohle podivné spojenectví dopadne jakkoli, dnes z toho měl rené velice dobrý pocit a vyrazil zpět domů, ke své rodině a hlavně dceři, které slíbil, že si s ní zahraje karty, nebo cokoli jiného bude chtít, možná jako včara bude chtít, aby s ní četl, i když to zvládá sama, nebo bude chtít vyprávět příběhy z jeho cost, to by mu asi upřímně udělalo největší radost, samozřejmě všechny své příběhy přikrašluje jak se patří a vynechává některé věci, které pro dámu nejsou vhodné, nesnaží se z pirátství udělat zahradničení, ale to neznamená, že by vyprávěl ty nejhorší zvěrstva, co se dějou.

,,Toho pana doktora si klidně nechej od cesty. Jsem Tobias." Představí se jako první, když se k tomu mladík zatím nemá. Nezlobí ho to, kvůli pravidlům chování, jako spíš proto, že by rád věděl jak ho oslovovat. Inu, asi si ještě bude muset počkat... a jestli se nepředstaví ani pak, budu mu říkat štěně. Usmyslí si a sleduje, jak je před ním v rychlosti zabalen a zabezpečen, i když docela pochybným způsobem, stánek. Raději ale nic z dění před sebou nekomentuje, ostatně už tak se do života tohohle kluka plete více, než by musel. Když jsou mu pak předávány věci, které vybral, strčí je do kapsy vesty a z měšce u pasu vysází na nataženou, trochu ušmudlanou ruku deset liber. ,,Příště se radši k takovým věcem nepřiznávej, někdo by ještě mohl ty peníze chtít zpět." Téměř otcovsky nadhodí k prodavači malou radu po tom, co se mu svěřil se svou původně zamýšlenou cenou. Teď už si je Tobias téměř jistý, že se skutečně nepletl. Je to skutečně naivka, trouba a odvážlivec v jedné osobě.
Jakmile je tahle záležitost vyřízena, vydají se tedy společně do hostince. Z budovy s modře natřenou omítkou se až na ulici line rámus, krom něj ale i vůně čerstvě uvařeného guláše. Kdo ví, kde Anthony ty své divočáky bere a zda to vůbec divočáci jsou. Je však jisté, že tohle jídlo je opravdu dobré, alespoň podle doktorova soudu. Vlastně mají štěstí, že na ně u jednoho z dlouhých stolů vyzbyla dvě volná místa, i když to znamená, že do nich budou lokty strkat podnapilí spolusedící. Nějaké děvče, pravděpodobně nejnovější známost nebo pomocnice hostinského je u nich tak rychle, jako kdyby celou dobu stála poblíž a jen čekala až se posadí. ,,Tak co to bude, krasavci?"
Tobi nad tím oslovením jen povytáhne obočí, ale nekomentuje ho a místo toho nadiktuje objednávku. ,,Dvakrát guláš a pro mě pivo. Co si dáš k pití ty?" Otázka samozřejmě nepatří šenkýřce, která stojí v podivném úhlu tak, aby co nejvíce odhalila nohy v rozparku sukně a zároveň se naklání nad stůl, aby veškeré jeho osazenstvo oblažila pohledem do jejího výstřihu, ale mladému prodavači. Jakmile se jim úspěšně podaří si objednat dívčina odchází a Tobias ji provází pohledem. ,,Tak nevím, jestli se Anthony už úplně pomátl, nebo si na dnešek jako výpomoc půjčil nějakou z holek od Briany, ale tohle jsem tu ještě nezažil."

Dokud se doktor nepředstavil, ani Barneyho nenapadlo to udělat, ale co se dá čekat od kluka, který prožil půlku života v ulicích města. Možná to mohl odkoukat od ostatních, ale etikety slušného chování nikdy nepatřily k jeho prioritám, takže se vůbec necítil trapně, že to neudělal jako první. Ale v tu chvíli se musel zamyslet, ačkoli to často nedělá. Barnabye je moc dlouhé, možná až vznešené na obchodníka nebo zloděje a Barney se zase zdálo příliš dětinské. Dlouho ale nezaváhal. "Barney." oplatil a na poznámku přikývl, už ho nebude oslovovat doktore, může se mezi lidmi vytahovat, že se znají a to mu může zase pomoct.
Když mu na ruku položil všech deset liber, sevřel je v pěsti a zkoušel, která kapsa není děravá. Vyhrála pravá ve vytahaných kalhotách, kde ruku zase rozevřel a její obsah nechal vypadat do kapsy. Bude si moct koupit jídlo zítra, když už má dnes jedno zařízené. Pak se společně vydali k hostinci. Jen zřídka se tam objevoval a když už ano, dal si vždy jen jídlo a na pití neplýtval peníze, to se dalo sehnat téměř kdekoli a mnohem výhodněji. Takže když vešli, prohrábl si vlasy, aby nebylo poznat, že si je neučesal už pár týdnů a porozhlédl se, jeho smysly ovšem vnímaly jen vůni jídla, načež se ozval i prázdný žaludek. Když se usadili, okamžitě se u nich objevila šenkýřka, vlastně dost pohledné děvče s příjemným hlasem, který přestal vnímat v momentě, kdy se k němu naklonila, aby se pokochal jejími přednostmi, což samozřejmě mladého kluka jako je on zajímá více než pití nebo jídlo. "Vodu." řekl, aniž by věnoval pozornost okolí a jakmile si uvědomil, co řekl, musel se opravit "Vlastně radši rum." prohlásil rychle a spustil z ní pohled až když mu z něj prostě zmizela. "Já proti tomu nic nemám." prohlásil naprosto upřímně a věnoval pozornost zase Tobiasovi.

Bylo tak nějak sladkobolně melancholické vidět toho mladíka, Barneyho, zakoukaného do výstřihu šenkýřky. Už podruhé mu připomněl jeho samotného za mlada a tím i to, kolik křížků už má vlastně na krku. Tobias se nerad připadal starý, vlastně si nerad připadal i na svůj věk, protože z vyhlídky na to, že má více než polovinu života za sebou se mu dělalo lehce nevolno. I když riskoval na lodích, nikdy nebyl zastáncem toho neplánovat, nemyslet na další den. Protože vždycky věřil tomu, že i z nejhorší situace se dá dostat jinak, než hloupou hrdinskou smrtí. ,,Vypadá to, že ani ona by neměla nic proti tobě. A takových máš hned přes ulici celý dům, jestli ti zrovna tohle přijde jako dobrá zábava." Lehké pokrčení ramen naznačuje, že ho vůbec neodsuzuje. Ostatně proč taky? Spíše než tohle upřímné přiznání by ho překvapilo, kdyby se Barney do hlubokého dekoltu nepodíval.
,,Takže, mladý muži..." Začne po chvilce, kdy si rozmýšlel jak zvolit slova, ,,nerad se opakuji, ale rád bych abys věděl, že moje nabídka platí. Na farmě už máme dva pomocníky, ale práce by se našla i pro třetího. A jestli alespoň trochu zvládáš čtení a psaní, mohl by ses místo na poli činit u mě, pokud by tě tedy doktořina zajímala." Opravdu by nedokázal říct, proč se o tohohle zlodějíčka zajímá. Nebo proč v něm tak trochu vidí sebe... ale 'darovanému koni na zuby nekoukej', Tobiasova laskavost není nekonečná a kdyby se potkali včera, dost možná by svou nabídku nevyslovil. V každém případě už se znovu opakovat nebude, místo toho, částečně také proto, aby svého společníka neuváděl do rozpaků, vrátí téma znovu k vyzývavé obsluze.
,,Jestli se ti líbí, měl bys s ní zkusit promluvit. Ostatně, stejně se nám tu předváděla jen proto, že viděla tebe, já jsem pro takováhle háďata starý dědek." Jako kdyby dívku svými slovy přivolal, pomalu k nim míří, na velkém podnose opatrně balancuje dvě misky s jídlem, ošatku s chlebem a objednané pití.

Za své jednání se vůbec nestyděl, ačkoli na sobě cítil pohled Tobiase. V podstatě ještě neudělal vůbec nic špatně, jen se díval. Sice to nebylo zrovna slušné, ale neudělal nic zlého. A dokonce ho to nedostane do problémů, pokud se tu ovšem nenachází někdo z příbuzných mužského pohlaví, to by možná mohly nastat. Dokud se nenají, vadilo by mu to, ale po jídle se tady zase nemusí pár dalších dní objevit. Nebo se tady už nemusí objevit vůbec, kdyby se mu povedlo dostat do nějaké posádky. "Jestli nemá nic proti mně, nemá nic proti celému hostinci." podotkl s uchechtnutím. Nepotřebuje chodit do nevěstince, aby si trochu užil nebo se odreagoval a ještě za to platil, po ulicích je spousta dívek a zdarma. A tam měl dobré šance, jelikož každý další se nenamáhá a prostě si je v nevěstinci zaplatí. Asi by to dělal také, kdyby měl peněz nazbyt.
Při oslovení, které už od něj slyšel podruhé se trochu zakřenil. Ne, že by mu vadilo, že ho považuje za mladého muže, ale zdálo se mu, že tak nadává svým synům. Neměl s tím žádné zkušenosti, ale už od poslechu mu to znělo poněkud káravě. "Budu si to pamatovat." Ne, že by za nabídku nebyl rád, to určitě, ale upřímně? Rozhodně se bude dál živit krádeží, než aby musel hrabat něco na farmě a mít z toho zbytečné mozoly. A druhá možnost se uplatnit nedala, protože neuměl psát ani číst a byl rád, že se při obchodování naučil počítat.
Při jeho dalších slovech se porozhlédl po hostinci, aby ji našel a jako na zavolanou už se k nim blížila s jídlem i pitím. Z nějakého důvodu mělo najednou jídlo přednost. "Jestli jim říkáš háďata, budeš už za chvíli napůl pod zemí." V mžiku už před ním ležela miska guláše a aniž by jen pomyslel na to, že by to mohlo být horké, už do sebe ládoval první sousta.

Nad tím, že by pro něj mohlo být teoreticky nebezpečné urazit křehkou čest šenkýřky tím, že o ní mluví jako o háděti jen mávne rukou. Takovéhle drobnosti už ho nějakou dobu opravdu netrápí. Naštěstí se jim dostane rozptýlení v podobě vyhlášeného jídla a zdá se, že Barney krom misky před sebou vypustil veškeré okolní podněty. Tobias tedy, pravděpodobně jen sám sobě, popřál dobrou chuť a také se pustil do jídla. Sousta nabíraná lžící prokládal kousky chleba, co ulamoval z krajíce a vše zapíjel pivem. Ani nedojedl a už cítil, že je sytý. Zbytek tedy odsunul kousek stranou a na okraj stolu k poloprázdné misce položil dvě mince. Jednu za sebe, druhou za svého hosta.
,,V klidu dojez, ale já už tě opustím. Už se těším až předám dárky co jsem nakoupil a navíc jsem si skoro jistý, že na mě někde čeká nějaká práce, na kterou jsem zapomněl." Vstane, poupraví si vestu i rukávy černé košile a s lehkým úsměvem přikývne na rozloučenou jak Barneymu, tak hostinskému stojícímu za pultem. Pak už stačí pár kroků k tomu, aby zmizel mezi lidmi procházejícími ulicí.

Znovu se projevila jeho nevychovanost a nezkušenost ve zvycích, když Tobias, ještě než začal jíst, popřál jemu a sobě dobrou chuť. A z úplně stejného důvodu Braney přání neoplatil, možná jen na malou chvíli zpomalil. Není ale úplně jednoznačné, jestli kvůli Tobiasovi nebo proto, že si už stihl spálit jazyk a už ani pořádně necítil chuť guláše. Nijak ho to ale nezastavilo, stále to bylo jídlo, které ho může nasytit klidně na další den, možná by uvítal, kdyby nebylo tak horké. V horkém počasí si dávat horký guláš asi není úplně nejlepší rozhodnutí, pokud se nechcete zapotit.
V jídle se zastavil až když Tobias ohlásil, že odchází. Na to mu jen přikývl a pak pokračoval, jen se po očku podíval na mince. Možná by mohl zmizet i s nimi, ale to by nebyl jen jeho problém, nýbrž i Tobiasův. Po chvilce i on dojedl, byl to ale jen guláš, stále před sebou měl ošatku s chlebem a rum. Nejprve si dopřál pití, aby se trochu zchladil, ačkoli to zrovna dvakrát nepomohlo. Teprve potom se pustil do chleba, jeho žaludek ovšem není zvyklý na tolik jídla najednou, takže si jen několikrát kousl a pak ho musel odložit na později. Nějakou dobu jen seděl na svém místě a rozhlížel se po hostinci, bylo plno a každou chvílí někdo odcházel a přicházel, takže to byla ideální příležitost, jak si trochu přilepšit. Obě mince tedy strčil do kapsy k ostatním a potom se i s ošatkou vydal pryč.